Kdo sní o nekonečných dálkách rozlehlého kontinentu, má na mysli ruskou duši, melancholii, kterou známe z trudných písní. Tuto duši bychom ještě našli v sanktpetěrburských tavernách, kde básníci recitují verše, z nichž ještě dýchá minulé století. Nebo v moskevském metru, kde se vylupují jedna nádherná stanice za druhou jako v opakujícím se refrénu. Ovšemže Rusko je i jiné. Je pohostinnou zemí pro všechny, kdo chtějí každé ráno procitat v novém panoramatu. Země jde vpřed. Moskva včerejška už nemá s Moskvou zítřka nic společného. I když by se mohlo zdát, že kroniky carské říše, sovětského svazu a mladé demokracie se poněkud promíchaly. Za posledních patnáct let prožilo město obrovské změny. A rádo by sebe sama vidělo jako srdce východní Evropy. Vnímá to jako své poslání. V moři ortodoxních kopulí a monstrózních zábavních parků dojímá z celého Ruska nejvíc jeho národ, jeho národní povaha ? nerozčilovat se nad každodenní realitou, i po konfliktu znovu vstřícně přijít a prožít nadcházející noc s energickou hudbou a plnými poháry. Pokud chcete uniknout městu, je třeba nastoupit do vlaku a strávit aspoň jednu noc ve vagónu, kde se popíjí čaj a hrají šachy. Tyhle bujaré expedice Vám zaručeně zprostředkují představu o velikosti Ruska. Velká tradice 18. století ostatně nepřežila jen v závrati vzrušujících paláců a muzeí; žije dál i v jazyce jako v netknuté básni.
Zpět k úvodu...
Jazyk 