Paříž, turisty vzývaný pupek světa, je také městem, kde můžete jednoduše nečinně prosedět celé hodiny. Silná káva na stole, siluety kolemjdoucích? Navzdory pověsti, která galské duši připisuje neúnavnou hyperaktivitu, láká Francie i k poklidné rozvážlivosti. A k smyslným radovánkám. Nabízí pastvu pro oči. Francie, to je óda na architekturu a stopy dějin. Ale také oslava rozmanité přírody, která se táhne od středomořských oblastí až k rovinám na severu země. Toulavý pohled probouzí zvědavost. V okolí Nice, například, se určitě zastaví na všech místech, která inspirovala malíře na počátku 20. století. Je to nádhera. Není co dodat. Francie je zemí drobného, radostného hýření, zemí pochoutek nachystaných podle staletých receptur, které se jako tajemství rodu dědí z generace na generaci. Chléb, víno, sýry. Trojjediná kombinace, kterou každá rodina ctí znovu a znovu, den za dnem. Neexistuje možnost spokojit se jednoduše se steaky a hranolkami. To by se rovnalo skoro rouhání. Tóny, melodie. Ta francouzská vášeň pro libé francouzské tóny. Od Moliéra po Serge Gainsbourga, francouzští básníci vždy čerpali z bohaté studnice své mateřštiny; obrazné regionalismy, které zakládají výrazovou šíři francouzštiny. Ve francouzském kině pak ožívá i gramatika ve svých velkých rozdílech. I kdyby se na počátku zdáli Francouzi trochu netrpěliví, brzy se promění v báječné partnery do diskuse. Jako praví ctitelé své vlasti budou chtít návštěvníkům bezpodmínečně ukázat i všechny "menší krásy světa". Řeč je pak jednou z těch krás, jejichž hodnota trvá věčně.
Zpět k úvodu...
Jazyk 
