Thajština

Thajštinou, rozdělenou do čtyř hlavních dialektů, dnes mluví přibližně 70 milionů lidí. Na jihu se mluví jihothajštinou, na severu se mluví dialektem Muang, na severovýchodě nalezneme dialekt Isan a ve středním Tahajsku pak siamskou thajštinu. Ta je často i úředním jazykem v zemi. Siamští Thajci, největší národnostní skupina v Thajsku, ji považují za "opravdovou" thajštinu a rozšířili ji do médií, škol a do vlády.

Thajština náleží do Taj-kadajské jazykové rodiny, která vznikla v jižní Číně. Během 11. století pak thajští kolonisté obohacovali čínský vliv kousek po kousku přidáváním monských a khmerských slov. Thajská abeceda, skládající se z 20 souhlásek a 24 samohlásek, zůstává nezměněna od roku 1283, kdy ji stvořil král Ramakaeng. Díky tomuto počinu si země vybudovala kulturní identitu a pocit sounáležitosti. Thajština se od ostatních jazyků liší používáním pěti různých tónů: středního, nízkého, vysokého, stoupajícího a klesajícího. Tyto tóny hrají velkou roli, protože ovlivňují význam slov a jsou jedním z faktorů, které činí thajštinu tak přitažlivou a zajímavou.
Klasifikace dle jazykových rodin: Tajsko-kadajské jazyky > Kam-tajské jazyky > jihozápadní tajské jazyky > východně-centrální tajské jazyky > jazyky chiang-saeng > thajština